Pocta predkom


Lesák

Naši predkovia Lesákovci žili v obciach severne od Přerova. Prvé záznamy sa viažu k obci Radotín

Zachoval se berňový registr moravský z r. 1516. Z Radotína od 20 usedlých lidí Matúš Petrlík fojt a Jan Jakubáč konšel přinesli 3 zl. 28 gr. V Soběchlebích platil usedlý 12 gr. v Radotíně jen 6 gr. v Paršovicích 4 gr. Vsi měly odměny podle jakosti půdy, velikosti lánu.

Najstarším známym predkom je Václav Lesák. V Urbári panství helfenštejnského v r. 1688 je uvedené, že bol 3/4 láník a v Radotíne patril k sedliakom s najväčším hospodárstvom. V daňových povinnostiach (Velkostatek Lipník nad Bečvou inv. č. 250) je na str. 264 po nemecky napísané, aké dávky musel k daným dňom zaplatiť (na sv. Juraja, na (?), na sv. Václava, na sv. Martina a na Vianoce):

Existuje zoznam "osedlých na panství Helfštýnském" z r. 1609. V Radotíne je zapísaných 17 "osedlých", ale Lesák medzi nimi nie je a ani nikde na okolí. Takže je záhadou, kedy sa tu usadil a odkiaľ prišiel.

Václav sa narodil okolo r. 1630. Matriky narodených fary Soběchleby (kam patril Radotín) začínajú v roku 1688, preto poznáme len tie jeho deti, ktoré sa dožili dospelosti - mal synov Martina (okolo r. 1653) a Václava (okolo r. 1680) a dcéry Kateřinu (okolo 1670) vyd. Navrátilovú a Marinu (okolo 1675) vyd. Vozihnojovú.

Martin (1653) sa 25.7.1689 oženil s Rosinou Dvořákovou z obce Horní Nětčice a mali 9 detí - Zuzana (7.9.1690), Marina (18.9.1691), Jan (25.12.1693), Martin (20.2.1696), Jiří (9.4.1698), Rosina (21.2.1701) vyd. Buchtová, Tomáš (8.12.1703), Pavel (8.7.1706) a Antonín (1711).

Záznam o sobáši Martina Lesáka a Rosiny Dvořákovej 25.7.1689 (pekné čitateľné písmo v matrike fary Soběchleby je preto, lebo časť pôvodnej matriky bola neskôr prepísaná a patrí sa dnes za to poďakovať):

Václav (1680) sa 29.1.1703 oženil s Annou Mlynářovou a usadili sa v obci Dolní Nětčice a sú zakladateľmi vetvy Lesákovcov v obciach Dolní a Horní Nětčice.

V Radotíne na rodičovskom grunte zostal Jan (1693). Ten sa 10.2.1726 oženil s Annou Kunčarovou z obce Valšovice a v Radotíne v dome č. 18 mali 8 detí - Judita (27.8.1727) vyd. Kocianová, Mariana (21.6.1729), Martin (27.10.1731), Antonín (25.3.1734), Veronika (3.3.1736) vyd. Cejhalová, Anna (26.9.1739) vyd. Hanáčková, Jiří (18.4.1743) a Kateřina (16.10.1747).

Záznam o narodení (presnejšie - o krste) Martina Lesáka 27.10.1731 v Radotíne (krstný otec bol Jan Lenoch, určite slušný človek, ale priezvisko si nevyberáme):

Martin (1731) sa 24.6.1755 oženil s Rosinou Sedlákovou z Lutína. To je dosť zaujímavé, lebo Lutín je až pri Olomouci, vzdušnou vzdialenosťou 40 km. Martin a Rosina mali 8 detí - Josef (3.7.1757), Antonín (9.12.1759), František (9.2.1761, zomrel malý), Anna (12.3.1762), Jan (14.5.1764), Václav (8.9.1766), Martin (24.8.1768) a Jiří (4.3.1771). Rok 1774 mal pre Martina čudnú príchuť. Na jednej strane od kniežaťa Dietrichsteina získal privilégium na dedičné richtárstvo v Radotíne a na druhej strane mu zomrela manželka Rosina. Druhý krát sa oženil 20.10.1776 s Veronikou Somárkovou a 6.10.1777 sa im narodil syn František.

Privilegium z r. 1774:

Radotín měl pečeť se snopem a obilím. Fojt s konšely soudil spory o dědictví, dluhy, škody a meze, urážky na cti a ublížení na těle (lehké). Vesnický fojt mohl ukládat peněžité pokuty a až třídenní vězení bez újmy na zdraví. Fojt vybíral vrchnostenské dávky a platy. Na robotu svolával prostřednictvím  svého sluhy tzv. "Potlukače"který zvláštní hůlkou klepal večer na dveře nebo okno robotníkovo a volal: "Zítra na robotu!"  Úředním odznakem byla ferule – jakési dřevěné žezlo bohatě vyřezávané. Soběchlebská ferule jako jedinečně ozdobená je uložena v uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni.
Zachoval se berňový registr moravský z r. 1516. Z Radotína od 20 usedlých lidí Matúš Petrlík fojt a Jan Jakubáč konšel přinesli 3 zl. 28 gr. V Soběchlebích platil usedlý 12 gr. v Radotíně jen 6 gr. v Paršovicích 4 gr. Vsi měly odměny podle jakosti půdy, velikosti lánu. V Soběchlebích se čepovalo v obou krčmách pivo lipenské, jinde jen Týnské. 

Radotín měl pečeť se snopem a obilím. Fojt s konšely soudil spory o dědictví, dluhy, škody a meze, urážky na cti a ublížení na těle (lehké). Vesnický fojt mohl ukládat peněžité pokuty a až třídenní vězení bez újmy na zdraví. Fojt vybíral vrchnostenské dávky a platy. Na robotu svolával prostřednictvím  svého sluhy tzv. "Potlukače"který zvláštní hůlkou klepal večer na dveře nebo okno robotníkovo a volal: "Zítra na robotu!"  Úředním odznakem byla ferule – jakési dřevěné žezlo bohatě vyřezávané. Soběchlebská ferule jako jedinečně ozdobená je uložena v uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni.

Na rodnom grunte zostal prvorodený Josef (1757) a 4.2.1783 oženil s Kateřinou Hlobilovou z Radkovej Lhoty. Josef bol tak ako jeho otec roľník a richtár. S Kateřinou mali 10 detí - Barbora (11.3.1784), Josef (3.5.1785), Anna (25.8.1787), Rosalie (3.7.1791), František (6.9.1792), Jan (29.9.1794), Kateřina (17.1.1797), Antonín (26.4.1799), Johana (26.7.1802) a Valentin (15.2.1804). V rodnom dome zostal bývať syn Antonín (1799) a jeho potomkovia v ňom žili aj v 20. st.

Jan (1794) nemal ešte 18 rokov a už sa oženil s vdovou Mariannou Krutilovou z Lhoty. Marianna bola od Jana staršia o 14 rokov. Marianna bola vdova po richtárovi Filipovi Jančíkovi a tak sa mladý Jan Lesák vďaka tomuto sobášu stal richtárom v Oprostoviciach. Jan a Marianna žili v Oprostoviciach v dome č.3 kde sa im narodili 2 deti - Filip (25.12.1812) a Barbora (9.4.1815). Jan mal len 22 rokov a ovdovel keď manželka Marianna zomrela 6.1.1816. Po roku a pol sa 27.7.1817 oženil druhý krát, manželkou sa stala Johana Apolonia Rýparová z obce Klokočí. Jan sa prisťahoval k Rýparovcom do domu č.3. Martin Rýpar, otec Johanny, bol v tom čase v Klokočí fojtom (richtárom). Jan a Johana mali 6 detí - Martin (25.10.1818 v Oprostoviciach, zom. 6.10.1827), František Vavrinec (24.10.1820), Agnes (27.9.1822), Mariana (7.8.1826), Jan (16.10.1829) a Martin (14.9.1831, zom. 12.9.1834). 

V Klokočí zostal Jan (1829) a osadenstvo domu č. 3 v r. 1869 zachytávajú sčítacie operáty. Veľkou osobnosťou obce bol Janov syn Jan (1856 - 1913), ktorý bol výborný študent a dlhoročný starosta Klokočí. O ňom v zborníku (str. 20) Zeptejme se našich předků

Záznam (po nemecky) o sobáši 27.7.1817 v Klokočí - Jan Lesák si berie Johanu Rýparovú:

František (1820) sa 24.11.1840 oženil s Annou Fridrichovou z Trnávky a mali v dome č.5, ktorý patril Fridrichovcom, 8 detí - Františka (3.10.1841) vyd. Schonauerová, Anna, Marianna, František, Justín, Jan (30.8.1851), Dominik (24.10.1853) a Agnes (1855). Sčítacie operáty ukazujú, kto býval v dome č. 5 v r. 1857. V r. 1869 sa dom č. 5 v sčítacích operátoch nenachádza, takže Lesákovci tu už možno nebývali. V r. 1880 v tomto dome bývali Slováčkovci.

Otec František sa nakoniec usadil v Lipníku nad Bečvou a tu bol mešťanom.

Trnávka bola malá obec bez kostola a bez školy. Farná (triviálna) škola bola v susednom Dolnom Újezde a tam dochádzali deti Lesákovcov. V škole bola I. a II. trieda. Vyučovací jazyk bol nemecký. V školskom r. 1858/59 túto školu navštevovali a v Katalogu pilnosti sú zapísaní bratia Justín (1849) a Jan (1851):

Jan (1851) sa vyučil za kováča. Kováčsku dielňu mal v obci Dolní Újezd v dome č.9. Jan sa 31.8.1875 oženil s Josefou Caletkovou z Radslavic. Mali spolu len 2 deti - Jan (11.7.1876) a Aloisie (27.7.1878) vyd. Tylichová, lebo Jan ochorel a zomrel ako 29 ročný 11.6.1880. Sčítacie operáty ukazujú, kto býval v dome č. 9 v r. 1880 po Janovej smrti.

Vdova Josefa sa znovu vydala 23.5.1882 za Petra Hausnera. Starali sa o dve deti Lesákové a k nim postupne pribudlo 6 detí Hausnerovcov.

Jan (1876) sa vyučil za kováča. Kováčsku dielňu mal v Předmostí (pri Přerove) a vypracoval sa na kováčskeho majstra. Jan sa 22.10.1901 oženil s Gabrielou Zábranskou z obce Tupec. Manželka Gabriela mu onikala. Jan a Gabriela mali 5 detí - Marie (2.12.1902), Jan , Ludmila (8.7.1908) vyd. Řoutilová, František (19.8.1910) a Jaroslav (12.9.1912). Všetky deti okrem Ludmili študovali na učiteľskom ústave a boli z nich učitelia. 

Marie (1902) je moja babka. V Přerove študovala na Súkromnom ústave ku vzdelávaniu učiteliek (v šk. roku 1918/1919 sa názov zmenil na Státní koedukační ústav učitelský v Přerově). V r. 1922 zložila skúšku dospelosti a v r. 1924 získala spôsobilosť pre školy obecné. Dňa 4.8.1928 sa vydala za Františka Vokouna a rok sobáša môže súvisieť aj s tým, že v r. 1928 bol zrušený celibát učiteliek, ktorý bol v Rakúsko-Uhorsku zavedený v r. 1875. Až vtedy sa učiteľky mohli vydávať bez hrozby, že stratia svoje miesto. Celibát učiteliek bol zavedený preto, aby svoju prácu robili "bez všelikého překážejícího zaměstnání vedlejšího". A tak sa už učiteľky mohli vydávať bez překážok a žiadostí. V tejto vetve priezvisko Lesák končí. Marie bola učiteľka. To, čo učila prváčikov v školskom roku 1926/27, keď bola triednou učiteľkou na Základní škole v Předmostí, je možné pozerať v triednom výkaze na (zaujímavé je to od obr. č. 31):

https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=C26E3041262511E5A3E9000C2939C416&scan=5

Podpis v triednej knihe: 

V r. 1929-30 Marie učila na Slovensku v Čeklísi (dnes Bernolákovo) a potom v Považskej Teplej. František Vokoun a Marie mali 4 deti - Viera, Jarmila, Jaroslav a František.

Jan (1876) bol kováčom, ale svojich synov k tomuto remeslu neviedol. Mal odhad na dobu, ktorá nastáva. Bol moderný človek. Opravoval kolesá na koňských vozoch, podkúval kone, vyrábal pluhy ... Okolo domu viedla cesta, po ktorej furmani vozili vápencový kameň z lomu Žernavá do vápenky v Přerove, takže mal výhodnú polohu pre furmanov, ktorí potrebovali niečo opraviť. Bol predsedom Cechu kováčskeho v Přerove. Keď nastúpila doba automobilizmu, ešte si Jan vyskúšal nové technológie keď vulganizoval pneumatiky. A keď zostarol, kováčstvo zatvoril.

Na fotografii je kováčstvo Jana Lesáka v Předmostí v r. 1903. Jan Lesák je druhý zľava s kladivom nad hlavou, vedľa neho stojí manželka Gabriela a na rukách drží prvorodenú Mariu:

Lesákovci v r. 1927: na stoličkách sedia rodičia Gabriela Zábranská a Jan Lesák, za nimi stoja ich deti, zľava - Jaroslav (1912), Ludmila (1908), Jan , Marie (1902) a František (1910):

Gabriela Lesáková rod. Zábranská so svojimi potomkami na dvore domu v Předmostí okolo r. 1970:

* * *


Lesákovci v Radotíne v 19. storočí

 

Na webe Radotína uvádzajú narodenia detí v obci od r. 1872. Z Lesákovcov to boli:

30.10.1875 Františka Lesáková, čp. 18 (zom. 24.11.1876).

3.2.1880 Josefa Lesáková, čp. 18, rodičia Josef Lesák a Františka Hanáková.

19.12.1897 Josef Lesák, čp. 18, nemanželský syn Josefy (1880) vyd. Ordeltová, ktorá žila v rodnom dome č. 18. Josef sa 23.2.1925 oženil s Mariou Velickou.

 

 

Lesákovci v obci Horní Nětčice

 

Indikační skici ukazujú, že polia tu vlastnili:

Antonín Lesák z domu č. 27.

Josef Lesák z domu č. 12.