Pocta predkom


Lepař

Stopa rodu Lepař začína v obci Radslavice na začiatku 17. storočia. Súčasní potomkovia rodu Lepař by mali mať jeden spoločný koreň, nakoľko toto priezvisko je v súčasnosti málo rozšírené a výskyt sa sústreďuje na Morave. Priezvisko Lepař má 27 mužov (20x Olomouc a Přerov) a priezvisko Lepařík má 6 mužov (4x Prostějov).
Priezvisko má český pôvod - lepař (aj hlinák, hlinomaz) je zaniknuté remeslo. Lepař bol zedník (murár) nižšího rádu, ktorý pripravoval hlinu a lepil s ňou steny, vymazával izby a pod. Takže je pravdepodobné, že jeden z dávnych predkov mal takéto remeslo a z neho sa stala prezývka a tá sa premenila na priezvisko. V matrikách sú zapisovaní aj s priezviskom Lepařík.

Spoločným predkom je Martin Lepař (1590 - 15.4.1690), ktorý bol výnimočný tým, že sa dožil 100 rokov a vyzerá to tak, že ako rodič mal deti aj po šesťdesiatke. Martin mal manželku Annu a v Radslaviciach sa im narodili deti: Mariana (1646) vyd. Dvořáková, Jiří (1648), Barbora (1650) vyd. Brázdová, Matěj (1655) a Ondřej. Pravdepodobne mali aj syna Martina, avšak môže to byť aj inak, ak najstarší Martin mal deti v r. 1665 až 1668.
Mariana (1646) sa 17.2.1664 vydala za Václava Dvořáka do Sušic. Ona je náš predok a tak tu priezvisko Lepař v línii našich predkov končí.

Lepařovci sa v 17. a 18. st. usadili v obciach Radslavice, Sušice, Lipňany, Tršice, Buk, Vacanovice, Želátovice a Tučín. V 19. st. pribudli obce Výkleky, Doloplazy, Hodolany, Praha, Jičín a na konci 19. st. pribudla obec Hněvotín. Napriek širokému vetveniu rodu je početnosť nositeľov priezviska Lepař v súčasnosti nízka.
 
Jiří (1648) žil v Radslaviciach a jeho potomkovia žili v obciach Radslavice, Sušice, Lipňany, Buk a postupne v ďalších obciach a mestách.
Matěj (1655) žil v obci Želátovice a jeho potomkovia sa usadili v obci Tučín. Na začiatku 19. st. tu už priezvisko Lepař nebolo.

Jiří (1648) sa 30.1.1672 oženil s Luciou Vyňuchalovou, žili v Radslaviciach a od r. 1680 v Sušiciach, kde mali 6 detí: Jiřík (12.2.1674, zom. 1677), Marina (13.2.1677, zom. 1677), Anna (10.4.1678) vyd. Veselá, Pavel (9.1.1681), Jan (6.2.1684) a Martin (2.10.1687).
Jan (1684) žil v Radslaviciach, jeho dcéra Marina (1714) sa vydala za Františka Nováka z Tršic a dcéra Barbora (1724) za Pavla Čejku z Radslavic.
Martin (1687) žil v Radslaviciach, jeho potomstvo nepokračovalo s priezviskom Lepař.
Súčasní Lepařovci sú potomkovia Pavla (1681), ktorý sa 13.10.1705 oženil s Magdalenou Koutnou. Najskôr žili v Sušiciach a okolo r. 1718 sa usadili v Radslaviciach. Pavel a Magdalena mali 7 detí: Anna (6.6.1706) vyd. Kutná, Marina (15.8.1708), Josef (30.1.1710), Jan (11.5.1711), Jiří (13.4.1714), Magdalena (26.4.1717) a Tomáš (17.12.1719). Deväť mesiacov po narodení Tomáša zomiera 39 ročný otec Pavel. Zostala vdova s malými deťmi a tak sa Magdalena 26.1.1721 vydala za Václava Koželuha zo Sušic a deti vychovávali v Radslaviciach.
Najstarší syn Josef (1710) zostal v Radslaviciach, 2x sa oženil a mal 7 detí.
 
Lepař v obci Lipňany
 
Bratia Jan a Jiří sa usadili v obci Lipňany. Lipňanských Lepařovcov spracoval Vladimír Černík z Lipňan.
 
Jan (1711) sa 9.7.1736 oženil s Barborou, vdovou po Pavlovi Chalupovi z Lipňan č.d. 1. Jan kúpil dom č. 1. Bol 3x ženatý a mal 7 detí. Táto vetva vymrela po meči.
 
Jiří (1714) sa 5.5.1742 oženil s Kateřinou Prášilovou a stal sa majiteľom ich domu č. 3 v Lipňanoch. Jan a Kateřina mali 8 detí: Magdalena (5.7.1743) vyd. Zbořilová, Anna, Kristína, Jan, Barbora (14.10.1750) vyd. Zboreková, Martin (3.11.1752) a dvojičky Jan a Štěpán (27.12.1754). Dvojičky zomreli na druhý deň a ich mama Kateŕina o pár dní 4.1.1755. Vdovec Jiří zostal s malými deťmi a už o mesiac 5.2.1755 sa oženil s Johanou Prášilovou a s ňou mal ďalších 8 detí: Anna (1756) vyd. Jemelková, Apolonie (1758), Zachariáš (5.11.1759), Jan (11.1.1762), Valentin (1764), Urban, Johanna a Petronila (6.5.1773). Zachariáš (1759) sa usadil v obci Buk. Jan (1762) sa usadil v Tršiciach, jeho potomkovia žili v Doloplazoch a Hodolanoch. Valentin (1764) sa usadil v obci Vacanovice.
Na rodnom grunte zostal Martin (1752), ktorý sa 18.4.1774 oženil s Annou Pospíšilovou z Tršic. Martin a Anna mali 8 detí: Kateŕina (15.5.1775, zom. malá), Jan (5.5.1780), Kateřina (1783) vyd. Spáčilová, František, Antonín, Marianna, Terezie a Ignác (1796). V r. 1810 Martin ovdovel a oženil sa s Kateřinou.
Na rodnom grunte č. 3 zostal Jan (1780), 10.2.1800 sa oženil s Johannou Němcovou z Vacanovic a mali 9 detí: Anna (14.7.1801), Valentin (4.8.1803, zom. 24.1.1804), Terezie (26.9.1805, zom. 13.1.1806), František (2.12.1806), Jakub, Terezie, Mechtilda, Františka a Antonín (1818).
Na rodnom grunte zostal František (2.12.1806), oženil sa s Nepomucenou Nesvadbovou z obce Vsisko a mali 3 deti: Jan (16.5.1827), Marie (22.6.1829) a František (1.8.1831). Otec František ovdovel a 16.11.1841 sa oženil s Mariou Zelovou z obce Blatec. František a Marie mali 4 deti: Antonín (9.6.1843), Tomáš (4.7.1845), Františka (14.4.1851) vyd. Pospíšilová a Nepomucena (1.3.1853) vyd. Košacká.
Priezvisko Lepař pokračovalo v potomstve po Janovi, Františkovi a Tomášovi. Je pozoruhodné, že v tej dobe Jan, František a Antonín získali vysokoškolské vzdelanie a žili na viacerých miestach. Na rodnom grunte zostal Tomáš. Antonín (1843) bol sudca v Opočne, oženil sa s Rózou Hašterlíkovou a mali syna Antonína (1883), ktorý mal manželku Bětu, žili v Prahe a mali syna Antonína (1909).
 
Lepař v Prahe
 
Jan (1827) vyštudoval právo a pôsobil v školstve, bol aj autor a spoluautor učebníc. Oženil sa s Tereziou Zeitheimovou z Jihlavy a mali 6 detí: Bohuš Pavel Alois (9.12.1854, Znojmo), Oskar (1856, Znojmo), Olga (1859, Opava), Zdeňka Terezie Cecilie (20.1.1861, Opava, zom. 30.9.1906), Mojmír (25.11.1867, Praha, zom. 25.11.1942) a Metoděj (28.7.1872, Praha).
Bohuš (1854) sa oženil s Františkou Treybalovou a mali 3 deti: Vladimír (13. 9. 1890, Plzeň), Libuše (1896, Kartouzy, Valdice) a Vlasta (1898, Weinberge). Vladimír Lepař (1890) bol poručík, pilot. Jeho manželka bola Štěpánka. Zabil se následkem zřícení letadla († 25.11.1919, Velká, Milevsko), pohřben v Praze na Olšanech.
Mojmír (1867) bol advokát, bol editor komentářů k zákonům, autor cestopisů, jeho manželka bola Žofie Poláková a mali 4 deti: Božena (1899), Žofie (1902), Miloslav (1904) a Mojmír (1911).
Metoděj (1872) sa oženil s Leopoldýnou Výškovou a mali 3 deti: Cyril (7.7.1900), Marie (1906) a Rostislav (1910).
 
Lepař v Jičíne
 
František (1831) sa 15.5.1859 oženil s Vilemínou Šírovou. Žili v Jičíne a tu mali 2 synov: Vladislav (23.8.1861) a Zdeněk (22.9.1863). František Lepař, profesor jičínského gymnázia, klasický filolog. Jeho odborné dílo je uznávané ještě na začátku 21. století, stal se nejen významným ředitelem gymnázia, které nese jeho jméno, ale také významnou osobností města Jičína, které ho stejně jako jeho tchána Františka Šíra jmenovalo svým čestným občanem. Výrazným způsobem se zasloužil o počátky turistiky v Prachovských skalách a v okolí Jičína. Dne 3. 4. 1892 byl založen odbor Klubu českých turistů Jičín. První předseda byl ředitel jičínského gymnázia František Lepař, čtyři roky na to se zasloužil o vydání průvodce "Okolí Jičínska". Čestným občanom Jičína sa stal v roku 1886.
S Prachovskými skalami sú spojení aj obaja synovia Františka Lepařa. Prvního průvodce Prachovskými skalami vydal Vladislav Lepař roku 1883 a jeho bratr Zdeněk je autorem první oficiální mapy (1880), zpracované podle podkladů A. V. Malocha. Z úcty k Lepařovcom je tu Lepařova vyhlídka.
Vladislav (1861) bol uznávaný odborník na vodní právo, který se zasloužil o zpřístupnění a prezentaci Prachovských skal. Postavili mu tu památník. Vladislavovou manželkou bola Marie Suchánková a mali 2 deti: Vladislav a Marie (29.3.1897, Wien) vyd. Procházková. Syn Vladislav bol československý důstojník, účastník odboje za druhé světové války (zom. 1973).
Zdeněk (1863) byl státní úředník, publikoval práce v oboru populační statistiky, poplatkového práva a finančnictví. V r. 1911 napísal publikáciu Daň z obchodu cennými papíry. V r. 1930 publikoval prácu Reforma práva poplatkového. Zomrel 19.4.1934 v Třebíči.
 
Lepař v Hněvotíne
 
Tomáš (1845) zostal v Lipňanoch na rodnom grunte č. 3, dňa 3.11.1867 sa oženil s Anežkou Pochylovou z Čelechovic a mali 6 detí: Julius (27.4.1871), Cecilie, František (24.8.1875), Eduard, Anna a Antonín (25.4.1883).
 
Julius (1871) sa v r. 1896 oženil  s Růženou Dofkovou z obce Ústín a usadili sa v obci Hněvotín. Vieme o ich 3 synoch: František (27.9.1897), Bohumil (1899) a Vladislav (1911). Julius sa v r. 1901 stal majiteľom domu. č. 4 v Lipňanoch.
František (1875) sa 7.11.1898 oženil s Julianou Novotnou z obce Hněvotín. Žili v Lipňanoch v dome č. 3. Vieme len o ich synovi Františkovi (6.11.1901, zom. 21.11.1901).
 
Lepař v obci Buk
 
Zachariáš (1759) sa oženil s Annou Šramkovou a žili v obci Buk v dome č. 7, kde mali 7 detí: František (9.4.1784, zom. malý), Marianna Anna (30.1.1786), Tekla (7.4.1788) vyd. Černá, František (12.9.1790), Jan (26.7.1796), Silvestr (31.12.1799) a Anna (5.4.1803).
František (1790) sa oženil s Mariannou Křížkovou a v domoch č. 7 a 24 mali 6 detí: Josef (6.12.1815), Cyril, Anna, Barbora (9.7.1824) vyd. Zmrzlíková, Silvestr (26.11.1827) a Františka (31.10.1832).
Silvestr (1827) sa oženil s Mariannou Zmrzlíkovou a mali 8 detií František (25.3.1851), Anna, Antonín, Agnes, Valentin, Vladimír (29.12.1859), Antonín (20.11.1862), Inocenc (12.7.1865, zom. 23.8.1866). Bohužiaľ, malý Inocenc zomrel krátko po smrti otca Silvestra a vdova Marianna mala veľké trápenie.
Vladimír (1859) s manželkou Venceslavou žil v Prahe.
 
Lepař v Tršiciach
 
Jan (1762) sa 30.4.1787 priženil do Tršic. Jeho manželkou sa stala Barbora Jakubčíková a v dome č. 39 mali 3 deti: Josef (10.2.1788), Bernard (20.8.1789) a Marianna (8.9.1791). Mama Barbora zomrela a vdovec Jan sa 16.1.1792 oženil s Paulínou Chalupovou a mali 2 deti. Terezie (9.4.1793) a Jan (23.12.1795). Mama Paulína zomrela a dvojnásobný vdovec Jan sa 13.2.1797 oženil s Mariannou Hradilovou zo Suchonic a mali 5 detí: Karolína, František (1.5.1799), Valentin, Josef a Terezie.
František (1799) sa 8.2.1819 oženil s Magdalenou Zbořilovou z obce Doloplazy. Františka a jeho potomkov zapisovali ako Lepařík a po nich sa zachovalo priezvisko Lepařík do súčasnosti.
 
Lepař vo Vacanoviciach
 
Valentin (1764) sa 11.5.1785 sa 11.5.1785 priženil do obce Vacanovice. Oženil sa s vdovou Annou Vybíralovou a v dome č. 1 mali 6 detí: Terezie, Ignác, Anna, Kateřina, Jan a Josef.
 

Lepařík v Tršiciach, Doloplazoch, Hodolanoch a Holiciach

 
Jan Lepař / Lepařík (1762) žil v Tršiciach, mal syna Františka (1799), ktorý sa 8.2.1819 oženil s Magdalenou Zbořilovou z Doloplaz. Žili v obci Doloplazy č.d. 21 a mali syna Josefa (15.10.1830). Josef sa vyučil za obuvníka a 26.11.1855 sa oženil s Annou Huslerovou z obce Hodolany. Ďalej to zatiaľ nepoznáme, ale v neďalekých Holiciach na začiatku 20. st. žil krejčí Josef Lepařík s manželkou Růženou Dosoudilovou a mali syna Vítězslava (14.8.1914), ktorý mal tragický osud.
 
Vítězslav Lepařík (14.8.1914, Holice u Olomouce - 28.4.1945, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Glucinium.
Narodil se 14. srpna 1914 v Holici u Olomouce. Otec Josef byl krejčí, matka Růžena, rozená Dosoudilová byla v domácnosti. Měl sestru Olgu. Obecnou školu absolvoval v Holici, měšťanskou v Hodolanech. Byl hudebně a výtvarně nadaný a proto se přihlásil na učitelský ústav v Olomouci. Nebyl však přijat. Proto vystudoval v letech 1931 až 1935 Vyšší hospodářskou školu v Přerově.
Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1936 u 2. jezdeckého pluku v Olomouci. Absolvoval Jezdecké učiliště pro důstojníky v záloze v Pardubicích a k 1. říjnu 1937 postupně dosáhl hodnosti četaře. Od 1. září 1937 do 14. srpna studoval Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka jezdectva. Sloužil u odloučené roty Hlohovci, odkud se po okupaci českých zemí musel vrátit zpět domů. 20. dubna 1939 byl propuštěn mimo činnou službu. 7. července 1939 bez rozloučení odjel od rodičů do Ostravy, kde společně s dalšími dvěma důstojníky překročil hranice do Polska.
Přes tábor v Malých Bronowicích se dostal do Paříže, kde 22. srpna 1939 podepsal závazek k Cizinecké legii. V řadách legie byl odeslán do Tunisu, ale již 28. září vstoupil v Agde do vznikající československé zahraniční armády. Ve funkci velitele čety kanónů proti útočné vozbě byl v červnu 1940 odeslán na frontu, kde se zúčastnil ústupových bojů před postupujícím Wehrmachtem. Vlivem administrativních zmatků nebyla jeho jednotka vyrozuměna o evakuaci. Za dramatických okolností se dostali k přístavu v Bordeaux, kde byli odzbrojeni a po krátké internaci odesláni zpět do Agde. Zde velel demobilizovaným vojákům slovenské národnosti a zde byl také po zradě dvou československých důstojníků francouzskou vichistickou policií zatčen za falšování cestovních příkazů a pět týdnů vězněn. 30. září 1940 byl propuštěn a po krátké službě na československém konzulátě v Marseille se 5. listopadu 1940 dostal do Alžíru a poté do Maroka, kde byl uvězněn. Jako vězeň se dostal do Casablanky, kde byl propuštěn. Krátce sloužil u francouzského dělostřeleckého pluku a poté se živil jako hudebník v nočních klubech. V Casablance začal organizovat další československé vojáky s cílem dostat se do Anglie. Díky finančnímu daru zakoupil malou rybářskou loď, v níž se 29. května 1941 s dalšími 29 čs. vojáky pokusil odplout do Gibraltaru. Plán útěku byl ale prozrazen a 20 členů výpravy bylo zatčeno. Se zbytkem vojáků se ale do Gibraltaru dostal 14. června 1941, kde byli přijati v britské pevnosti. 1. července 1941 přistál v Anglii.
V československém zahraničním vojsku v Anglii byl 24. června 1941 zařazen k baterii kanónů proti útočné vozbě. 1. října 1941 byl povýšen na nadporučíka. V květnu 1942 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 20. května 1942 do 7. dubna 1944 absolvoval základní výcvikový kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a konspirační výcvik. Dále potom absolvoval výcvik civilního zaměstnání. Již ve funkci velitele skupiny Glucinium absolvoval konspirační cvičení, dále potom spojovací cvičení a dokončovací kurz. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2. května 1944 se přesunul do Itálie.
Společně s ostatními byl 3. července 1944 omylem vysazen u obce Purkarec místo u Borovan na Táborsku. Skupina se rozdělila. Nejdříve se ukrýval v Táboře, kde jej v jednom bytě překvapilo gestapo. Podařilo se mu prostřílet se a uniknout pronásledovatelům. Přes Moravskou Třebovou se dostal na Olomoucko, kde se napojil na skupinu odbojářů a dále do partyzánské skupiny na Šumpersku. Díky radioamatérům získal i vysílačku, se kterou odeslal několik zpráv do Anglie. Díky těmto zprávám se na něj napojili konfidenti gestapa. Prostřednictvím konfidenta Horáka, se kterým se setkal v Jablonném nad Orlicí byl vylákán do Prahy a zde 18. října 1944 zatčen.
Poté, co byl gestapem získán pro spolupráci, začal plnit svěřené úkoly včetně práce proti vojenskému odboji, přestože právě toto původně odmítal. Prozradil úkryt J. Šandery a J.Žižky ze skupiny Barium (první schůzku se Šanderou ale gestapu neoznámil). 20. ledna 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně. Na příkaz gestapa byl 28. dubna 1945 zastřelen.
Během svého nasazení byl 28. října 1944 povýšen na kapitána pěchoty.
Vyznamenání:
1942 - Čs. válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie.
 
* * *
 
Lepař v obci Výkleky
 
Zatiaľ nepoznáme predkov Františka Lepaříka, ktorý žil s Apoloniou Dlaskovou z obce Hoškovice (pravdepodobne okr. Mladá Boleslav) v obci Výkleky, kde v dome č. 19 (predtým v č. 14 a 18) mali deti: Petronila, (31.5.1807), Ignác, Kateřina, Terezie, Valentin, Matěj, Františka, Jan (15.5.1823).
 
***
 
Zatiaľ nepoznáme predkov Františka Lepaříka nar. 31.8.1907 v Olomouci:
 
František Lepařík, SDB (31.8.1907 Olomouc – 11.1.1987 Brno), salesián, zakladatel brněnské oratoře. Gymnázium absolvoval v Olomouci, od 1928 noviciát ve Villa Moglia (Itálie), 12. 9. 1929 první sliby ve Villa Moglia (Itálie), 1929 soukromé studium filozofie ve Fryštáku, 1931–1934 studium teologie v Lublani (Jugoslávie), studium teologie dokončil soukromě ve Fryštáku, 17. 1. 1935 kněžské svěcení v Olomouci. Od 1929 asistent v salesiánském ústavu ve Fryštáku. V létě 1939 odešel z Fryštáku do Brna zakládat novou oratoř. Úkolem bylo postavit salesiánskou oratoř, kde by mládež nalezla náboženskou výchovu a také slušnou zábavu. Zasloužil se o stavbu kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů (listopad až prosinec 1939) v Brně-Žabovřeskách. Byl velmi oblíben jak mezi mládeží, tak mezi dospělými. Brněnskou oratoř řídil do roku 1944, kdy musel kvůli nemoci odstoupit. Do roku 1948 se léčil v různých salesiánských domech (v Hodoňovicích, Dvorku, Míšku a Oseku).
V 1948–1950 ředitel domu salesiánů v Ústí nad Labem-Trmicích. V dubnu 1950 proběhla Akce K, při které byl internován v Želivi. Propuštěn byl roku 1956. Kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu získal invalidní důchod a usadil se v Brně. Zde se snažil pomáhat, stal se z něj bylinkář. Pochovaný je na Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 20, řada 1, hrob č. 11–14, hrobka kongregace salesiánů.

 


* * *

 

Lepař v Sliezsku

 

Ludvík Lepař, herec v Národním divadle moravskoslezském v Ostrave. V sezóne 1923/24 dudák Bertrandou v CYRANO Z BERGERACU.

 

Lepař v Prahe

Lepařovci v policajných prihláškach v Prahe (vyše 80 záznamov v asi tak 15 dokumentoch):

  příjmení jméno rok narození
     
1 Jedlička (Lepař) Irene 1877
2 Jedlička (Lepařöva) Irena 1878
3 Lepař Agnes 1856
4 Lepař Antonín 1883
5 Lepař Bohuš 1854
6 Lepař Bohuš 1854
7 Lepař Bohuš 1858
8 Lepař Bohuš 1854
9 Lepař Bohouš 1854
10 Lepař Bohuš 1854
11 Lepař Bohuš 1854
12 Lepař Johann 1827
13 Lepař Johann 1827
14 Lepař Johann 1827
15 Lepař Metoděj 1872
16 Lepař Method 1872
17 Lepař Metoděj 1879
18 Lepař Mojmír 1867
19 Lepař Wladimir 1890

 

 


* * *

Lepařovci ako umelecké postavy

 

Je zaujímavé, že priezvisko Lepař využili filmoví tvorcovia pre pomenovanie filmových postáv.

Film Lízino štěstí je melodráma z r. 1939. Režie Václav Binovec a scénář Václav Wasserman. Herci hrajúci Lepařovcov:
Antonie Nedošinská (babička Lepařová), Ladislav Boháč (MUDr.Tomáš Lepař), Eva Prchlíková (Lepařova sestra Eva), Vlasta Hrubá (Lepařova sestra Marta) a Eliška Pleyová (Lepařova sestra Marcela). Video s piesňou z z filmu.

 

Jolana Lepařová je postava v tv seriáli Ordinace v růžové zahradě. Jolanu hrá herečka Iva Hüttnerová.