Kunčar

Náš rod Kunčar má korene v malej obci Valšovice (okr. Přerov).

 

Najstaršou známou osobou je Jan (1672), ktorý zomrel 50 ročný 31.3.1722. 

Jan mal dcéru Annu (1700), ktorá sa 10.2.1726 vydala za Jana Lesáka do Radotína a tu priezvisko Kunčar v línii našich predkov končí.

Jan 5.6.1711 kúpil "dvořství" (slobodný grunt) po nebohom Martinovi Královi na dobu 23 rokov, potom ho mal vrátiť potomkovi Martina Krála. Z toho môže vyplývať, že sa Kunčarovci v r. 1711 prisťahovali do Valšovic. Jan Kunčar mal na grunte hospodáriť do roku 1734, avšak zomrel v r. 1722. Jeho dedičkou bola len dcéra Anna. V Urbári panství helfenštejnského z r. 1688 (VRBARIVM Der Hochfürstlich-Ditrichsteinischen Herrschafft Leipnickh und Helffenstein) je bývalý majiteľ gruntu Martin Král označený ako Freihoffer, teda slobodný dvořák. Sú tam zapísané jeho daňové povinnosti.

 

Menšou záhadou je, že pri sobáši Anny je ako jej otec uvedený Jiří Kunčar. Lenže vo Valšoviciach žil jediný Kunčar a to náš Jan, takže sa jedná o chybný zápis v matrike, v pozemkových knihách sa správnosť mien overovala, lebo šlo o peniaze a majetky.

 

***

 

Adolf Kunčar (1868-1915) z obce Rovensko u Zábřehu, důstojník rakousko-uherské armády

Kniha o ňom: Karel Žurek (2018): Příběh jednoho vojáka v předvečer a na počátku Velké války. 

Hejtman Adolf Kunčar vystudoval brněnskou vyšší reálku společně v jedné třídě například s mladým Emilem Thonetem, Adolfem Loosem.
Svoji vojenskou kariéru zahájil v Olomouci, poté v Jindřichově Hradci, Plzni, Praze až do nástupu ve vídeňském vojenském kartografickém ústavu, kde byl vedoucím druhého oddělení třetího odboru a stal se maperem. Tato profese jej dostala do řady míst říše, například Boky Kotorské, jižního Tyrolska, na Balkán v letech 1911-13. Zahynul dne 24. 5. 1915 u obce Hruszowicze v dnešním Polsku (nedaleko města Jaroslaw - Halič).