Pocta predkom


František Lesák

Fanouš bol druhým najmladším dieťaťom z piatich detí kováča Jana Lesáka a Gabriely Zábranskej. Narodil sa 19.8.1910 v Přerove-Předmostí. V rodine sa ctila vzdelanosť a štyri deti vyštudovali za učiteľov, medzi nimi aj František. V šk. roku 1927/28 bol v 3. ročníku na  - Státní koedukační  ústav učitelský v Přerově. Najskôr šiel učiť do Podkarpatskej Rusi do mesta Berehovo. Odtiaľ písal, že z domu nevyjde bez revolveru, lebo tam je veľká bieda. V Berehove sa 21.8.1934 Františkovou manželkou stala Jarmila Matoušková a mali dve deti - Ivo (1935) a Jana (1942). Z Berehova sa vrátil a stal sa řídícim učitelem v obci Veletiny pri Uherskom Hradišti. V r. 1938 bol kronikárom obce. Školskú kroniku viedol v období 1938 - 1940 ako správca Národní školy Veletiny.

Vo Veletinách vznikla zaujímavá kniha spomienok Anežky Prchlíkovej: "Moje rodné Veletiny. Vzpomínky z dětství", ktorú v r. 2015 vydali Aleš a Monika Cimalovi. Pani Anežka Prchlíková v knihe spomína na učiteľa Františka Lesáka:  Když jsem vzpomněla školu, vybavuji si, že téměř každý učitel, který mě ve škole v naší dědince učil, vedl nás děti ke zpěvu. Byl to především řídící učitel Lesák. Neučil mě dlouho – pro jeho vlastenecké cítění jej zatklo gestapo a byl umučen v koncentráku. A ten nás prvňáčky učil zpívat. Vždycky otevřel okna ve třídě, a už se náš zpěv nesl ven na náves. A my děti jsme zpívaly rády a s nadšením. Často jsme zpívali  Ach, synku, synku nebo Letěla bělounká holubička nebo Když jsem byl malinký pacholíček a jiné hezké písničky. Pán řídící nám při tom hrál na housle. Pamatuju také na jeho rady, které nám vštěpoval. Říkal, abychom měli rádi práci a život na vesnici, že pole jsou základem života. Snad už tenkrát viděl tu neutěšenou budoucnost. Přesto, že mě v prvních školních letech učilo několik učitelů, přece jenom nejvíce vzpomínám na pána řídícího Lesáka. On byl vůbec takový – náš! Rád chodil pracovat na pole ke Slůnečkom starostom.

Vojenskú službu absolvoval u letectva, fotka z r. 1932:

Bol poručík v zálohe. Keď začala vojna, chcel ujsť do Anglicka a bojovať ako letec. V protektoráte sa stal členom podzemnej organizácie Obrana národa v Uherském Brodě. Bol členom sabotážního oddělení. O činnosti Obrany národa píše PhDr. Miroslava Poláková v dizertačnej práci Protifašistický odboj na Uherskobrodsku v letech 1939-1945 Po vyzradení ho gastapo zatklo v škole vo Veletinách. Zahynul v koncentračnom tábore Mauthausen (Rakúsko). Prišlo oznámenie, že zomrel 10.7.1942 na zápal vnútornej srdcovej blany. Na škole vo Veletinách je pamätná tabuľa, kde je uvedené aj jeho meno.

O živote Františka krátko napísala jeho sestra Ludmila vyd. Řoutilová:

Poslední správa o Františku Lesáku učiteli

co byl v Manhausenu v Rakousku v koncentráku


První  neštěstí ve svém životě - měl zadusit se uhelným plynem, ale vyvázl z toho šťastně v nemocnici.

Druhá byla - spadl z letadla a rozbil si hlavu a letadlo zhořelo a vyvázl životem.

Třetí - byl vzán 10. září 1941 gestapem. 1. den zavřen v Brodě Uherském. 2 měsíce zavřen v Hradišti, potom do 10. ledna byl v Brně - Kaunicovy koleje - zavřen. A poslední jeho štáce byl Manhausen. Tam byl 7 měsíců až zemřel ve stáří 32 let a konec trápení.

Narodil se v pátek a zemřel také v pátek.

 

František Lesák je uvedený v Internetovej encyklopedii dějin Brna.

 

Fotografia krátko po havárii lietadla (František je vľavo):